Novoroční londýnská house party znamená dům plný více či méně opilých lidí ze všech koutů Londýna, popřípadě Anglie. Když se jich zeptáte, jestli se znají s pořadateli, většinou se dočkáte odpovědi typu „Jeden můj kamarád se zná s…“.
Pravda je taková, že pořadatele toho hlučného večírku neznám ani já. Původně jsem se vydala na couchsurfingové silvestrovské posezení v hospodě a po pár pivech jsem skončila tady. Když se mě někdo zeptá, jestli se znám s pořadateli, jen ukážu na jednoho z party Angličanů, se kterými jsem přišla: „Já ne, ale on jo,“
Koluje tady tequila, kterou ze strategických důvodů odmítám, a víno, které neodmítám. V obývacím pokoji je cosi jako taneční parket, dokonce mají i diskokouli.
„Pojď si zatancovat!“ popadne mě můj nový známý Leslie a za chvíli už to vesele roztáčíme v rytmu jakéhosi elektro popu.
Po nějaké době kontroluju hodinky a zjišťuju, že je na čase vydat se domů. Zítra (vlastně už dnes) ráno zase pracuju v hotelu.
„Nechoď!“ přemlouvá mě Leslie.
„Musím, vstávám do práce…“
„Tady v Londýně chodíme do práce rovnou z večírku,“ mrkne na mě šibalsky.
Každopádně já se přemluvit nenechám, tak se alespoň rozhodne, že mě doprovodí na autobusovou zastávku. Venku na schodech objevíme blondýnku, která mi asi tak před hodinou nabízela panáka tequily. Je zpitá po obraz. Leslie rychle sežene někoho ochotného a schopného se o ní postarat a pak mě doprovodí k nejbližší zastávce.
Na Queensway dorazím okolo páté hodiny ráno. Když vystoupím z autobusu, rozhoduju se, že by se hodila trocha Coca Coly a zamířím do nejbližšího McDonaldu. Tam panuje neskutečný chaos. Fakt, že jim došly hranolky, nenechává nikoho na pochybách, že konec světa letos opravdu nastane.
Poté, co úspěšně ukořistím kelímek s Colou, se vydám do svého hostelu.
„Dobrý ráno,“ pozdravím recepčního.
Na pokoji se odlíčím, dopiju Colu a asi tak hodinu proklimbám na židli (kdybych si lehla do postele, tak do práce už asi nevstanu). Poté se znovu namaluju, dám si pár sušenek ke snídani a vydám se do práce.
„Dobrý ráno,“ pozdravím recepčního.
Když si mi pak kolegyně v práci stěžuje, jak je nevyspalá, protože se do postele dostala až VE DVĚ HODINY RÁNO, raději mlčím a snažím se předstírat, že jsem v naprosto bdělém a střízlivém stavu.
